12. srpna 2026
Charita UB
Paní Jarmila donedávna žila spokojený seniorský život ve vlastním domku v blízkostí své dcery Jany. Po nějakém čase se však začalo ukazovat, že něco v jejím životě není v pořádku.
Zpočátku to vypadalo úsměvně. Když například paní Jarmila hledala brýle a dcera Jana je po prohledání celého domu našla v lednici vedle másla. Situace došla tak daleko, že se jednoho dne paní Jarmila dlouho nevracela z obchodu, protože si nemohla vzpomenout na cestu domů… Dceři Janě bylo v té chvíli jasné, že její matka už nezvládne být sama doma. Rozhodla se tedy o maminku na plný úvazek pečovat. Paní Jana však na sebe vzala jednu z nejtěžších forem péče o blízkého člověka. Bývala často nevyspaná, minimálně se dostala do společnosti, a navíc se neustále dívala, jak se jí maminka mění před očima. Po roce péče nebyla daleko od celkového vyhoření.
„Čistě náhodou jsem narazila na to, že v Uherském Brodě existuje Denní Stacionář Domovinka a rozhodla jsem se tam s maminkou přijet a podívat se. Prostředí i fungování služby se mi moc líbilo. Rozhodla jsem se maminku do služby pravidelně vozit svým vozem. První dny byly náročné a přesvědčit maminku ráno k vstávání a cestě do Brodu nebylo vůbec lehké, až jsem si říkala, jestli mně to stojí za to… Zhruba po dvou týdnech si maminka na Domovinku zvykla a do služby se těší. Kolem osmé hodiny ráno ji tam přivážím. Bydlíme totiž v Nezdenicích. Kolem patnácté hodiny maminku zase přivezu domů. Vím, že v Domovince je maminka v bezpečí. Dostane tam jídlo a personál s ní zkouší také různé aktivity, na které bych doma neměla zkušenosti ani trpělivost. Už si nedovedu představit, že bych maminku do služby nevozila. Chtěla bych vzkázat všem, kdo doma máte svého blízkého v podobném stavu, ať neváháte tuto nebo podobnou službu zavčasu využít!“
František Bílek, vedoucí Denního stacionáře Domovinka Uherský Brod
