Rozhovor s dobrovolnicí Kristýnou
30. listopadu 2020 Charita UB

Rozhovor s dobrovolnicí Kristýnou

Kristýna, 20 let
studentka 2.ročníku VOŠ, obor diplomovaná zdravotní sestra


Co Vás k dobrovolnictví přivedlo?
Nebýt koronaviru, tak bychom ve škole měli mít 2 měsíce praxe. Škola ale nejela a doporučili nám si praxí projít nějak jinak. Byla jsem chvilku v nemocnici a pak jsem se rozhodla nastoupit jako dobrovolník do Pečovatelské služby v Korytné. Takto mohu holkám v pečovce pomoci a zároveň si vše i prakticky vyzkoušet.

Říkáte, že jste byla v nemocnici. Jsou rozdíly v praxi ve zdravotnictví a tady v malé sociální službě?
Určitě ano. V nemocnici jsme řešili léky, injekce, ošetření ran – to je moc důležité umět. Ale tady v Pečovatelské službě vidím a zastávám kompletní péči o klienta – polohování, jídlo, povídání, zda má vše, co potřebuje. Je to takové bližší, že o tom člověku se hodně dozvím. Je to ale i náročnější, vidět je ležící, bezmocné, zejména, když je znám některé z dřívějška.

Jaké to bylo v kolektivu Pečovatelské služby v Korytné? Cítila jste se u nich dobře?Kolektiv je úžasný. Nejlepší kolektiv, jaký jsem kdy potkala. Všichni si tam pomáhají, spolupracují spolu, žádné podrážení nebo házení špíny na druhé. Brali mě tam, jako bych tu už dlouho pracovala, jako bych byla součástí týmu. Když jsem něco nevěděla, tak jsem si nepřipadala hloupě, co jsem se zeptala, všechno mi ukázaly… bylo to super. Ono když je špatný kolektiv, tak člověk ani nemá chuť jít do práce. To tady určitě není...

Co Vám těch pár týdnů u nás dalo?Pocit uspokojení. Pro mě, že jsem mohla těm klientům pomoci. A i pro ty klienty - šlo vidět, jak moc jsou rádi, že někdo za nimi přijde, pomůže, komunikuje s nimi. Že prolomí tu dlouhou chvíli, když teď rodina za svými blízkými nemůže. Je to pro ty klienty náročné, někteří si zatelefonují, že si i říkali „Vytočte mně Tondu, zavolám mu.“, tak to berou ti, co ještě mohou sami telefonovat. Ale někteří už nekomunikují, nezavolají si, ale určitě by vnímali a moc by jim pomohla ta osobní návštěva a blízkost rodiny. Vnímají doteky, že na ně ten blízký mluví a pohladí je. To po telefonu nejde a pracovníci toto nenahradí, i když se moc snaží klientům vše zajistit.

Věděla jste dříve o dobrovolnictví? Třeba ze školy..?
Ne, nevěděla. Myslím, že ve škole jsem o tom neslyšela…

A když teď máte osobní zkušenost s dobrovolnictvím, doporučila byste ji dál?Určitě ano. Člověk prožije něco jiného, má možnost se vžít do role pracovníka v sociální službě. Jaké to je se o ty klienty starat, že je to hezké, ale i náročné. Těžko se to slovy popisuje… Když ten klient leží a chytne vás za ruku… Je to hezké, ale i náročné… Ale jako zkušenost a možnost to bylo skvělé a nevím, jestli jednou zvolím pro zaměstnání zdravotnictví nebo sociální oblast. Obojí má něco do sebe a teď jsem si to mohla vyzkoušet, tak uvidím.

Moc děkuji za rozhovor a přeji Kristýnce vše dobré, ať už ji život zavane kamkoliv.  

Mgr. Jana Haluzová

sociální pracovnice, koordinátorka dobrovolnictví
Tel.: 724 651 281 E-mail: 58AkO65dbsBFRYUSbaoB522938Es-Z29g