10. října 2025 Charita UB

„Jsem kuchař a vařil jsem i pervitin“. Patnáct let příběhů v nízkoprahovém centru…

Už dlouhých patnáct let slouží lidem bez střechy nad hlavou v Uherském Brodě Nízkoprahové denní centrum sv. Vincence. I když… je patnáct let dlouhá, nebo krátká doba? Možná jak pro koho. Pro lidi bez domova může být každý den strávený v tomto zařízení velmi cenný a pro řadu z nich ve výsledku i užitečný….Tamní personál totiž nejen nabízí služby jako je například hygiena či možnost připravit si jídlo, ale dokáže aktivním klientům významně pomoci při návratu do většinové společnosti. O tom všem jsme hovořili s vedoucí nízkoprahového centra, paní Bohumilou Jančovou.

Působilo Nízkoprahové denní centrum sv. Vincence (dále jen NDC) už v době vzniku v místě, kde se nachází v současné době? Tedy v areálu Lidové tvorby Uherský Brod?

NDC nejdříve sídlilo v místě, kde se v současné době nachází Pekařství Javor na Vazové ulici. Momentálně sídlíme ve stejné ulici, ale v areálu Lidové tvorby, kde bylo pro naši práci i klienty lepší zázemí.

Jaké skupině lidí je vaše služba určena a jakou má v současné době kapacitu?

Našimi klienty jsou lidé bez domova od 18 let v nepříznivé sociální situaci nebo jsou tímto akutně ohrožení. Nepříznivou sociální situací je chápána ztráta přístřeší, domova, či přebývání v bytových podmínkách ohrožujících zdraví. Kapacita naší služby je v jeden okamžik v ambulantní formě 5 klientů (což znamená, že naši službu denně navštíví až patnáct klientů) a ve formě terénní jsou to 3 klienti. Ambulantní formou rozumíme poskytnutí služby přímo v NDC a terénní forma znamená, že chodíme a vyhledáváme stávající i potencionální klienty v jejich přirozeném prostředí, jako jsou například nádraží, squaty, zahradní domky, různé přístřešky, a podobně.

Musí klient dodržovat nějaká pravidla, aby mohl NDC navštěvovat a využívat?

Klienti, kteří chtějí využít našich služeb, mohou mít  v dechu maximálně do jednoho promile alkoholu a musí dodržovat pravidla, které se v NDC vyžadují. Klienti jsou s nimi seznámeni hned při vstupu. Dále k nám například nesmí nosit alkohol či zbraně a další nebezpečné předměty, musí se vyvarovat vulgarit a hrubého chování, napadání klientů a personálu, a dodržovat další pravidla.

Jaké služby klientům nabízíte?

Klienti NDC se mohou osprchovat, vyprat a vysušit si prádlo, připravit si stravu. Pomáháme jim také při hledání bydlení, práce, při komunikací s úřady, s lékaři, s bankovními domy, se soudy, s probační a mediační službou. Jsme v kontaktu i s klienty, kteří jsou ve výkonu trestu odnětí svobody.

Domníváte se, že vaše služba dokáže někomu i změnit život? Pár takových příběhů jsem z vaší služby zaslechl…

Na konci června 2024 byli pracovníci Nízkoprahového denního centra sv. Vincence v Uherském Brodě na svatbě. Na tom by nebylo nic až tak mimořádného, pokud by to byla svatba, tak jak si ji každý člověk dokáže představit. U nás to bylo ale trochu jiné. Ženil se totiž náš bývalý klient, který do NDC před lety pravidelně docházel. Neměl rodinné zázemí, neměl kde bydlet, přespával jenom na Noclehárně, a pokud měl noční směnu spával v NDC za stolem. Neměl co jíst, kde se umýt, měl dluhy, a jeho životem také prolétla „drogová kometa“. Na svůj mladý věk toho zažil opravdu hodně. Věděl, že svůj život musí nějak změnit, ale to byla ta těžší cesta, kterou ne každý klient v naší službě zvládne. Jemu se to podařilo. Našel si práci, tam se seznámil se svojí nynější ženou a potom už to byla z našeho pohledu jenom pohádka. Splatil si všechny své finanční závazky, našli si společně byt, koupili auto a za pár let se jim narodily dvě děti. Klient nám partnerku hned ze začátku přišel představit, říkal nám o všech svých úspěších i o tom, co se mu nepovedlo. Všechny ty roky jsme spolu byli v kontaktu. Jsme moc rádi, že si klient uvědomil, že ve svém životě musí něco změnit, že to „něco“ našel a zařadil se svojí vytrvalostí a odhodláním do „většinové společnosti“. Věříme, že jsme aspoň malou troškou k jeho obratu dobrým směrem, přispěli.

A setkáváte se ve vaší službě i s humornými zážitky? Nebo jste zažili a zažíváte i ty tragické?

Do služby chodil pán, říkejme mu třeba Miroslav, se kterým jsme se dohodli, že další den přijde do služby hned ráno. Snažila jsem se mu říct, že věřím, že na to nezapomene a přijde, jak jsme se dohodli. Pán se dlouze zamyslel, podíval se mě a s úsměvem řekl: „Děvčico, to si jediná!“
Přišel k nám poprvé pan Jan a vyprávěl nám svůj příběh, jak se dostal na ulici, pracovníci se ho ptali, kde naposledy pracoval. Klient sdělil, že jako kuchař. Když se ho pracovník zeptal, co naposledy vařil, tak mu pan Jan odpověděl, že pervitin.
Jeden z těch příběhů, na které člověk nezapomene, je také příběh pana Petra. Seděl v denní místnosti a najednou nás volali ostatní klienti, že Petr nedýchá a leží na zemi. Po příchodu do místnosti jsem viděla, že má pán křeče celého těla a bouchá se hlavou do stolu. Následně jsem odstranila věci, o které by se mohl klient zranit a chtěla počkat, až se klientův stav zlepší. Křeče ustaly a já zjistila, že pán přestal dýchat. Na kolegyně jsem zavolala, aby kontaktovali rychlou záchrannou pomoc a začala jsem Petrovi provádět srdeční masáž. Nedovedete si představit, jak dlouhých bylo pět minut, než dorazila záchranná služba, která klienta asi po hodině odvezla do nemocnice.