„V pletení obvazů pro malomocné jsem našla užitečnou radost“, říká dobrovolnice

„Je to pro mě velice příjemná relaxace a navíc tím pomáhám potřebným. A to mě velmi těší a povzbuzuje,“ tak mluví o svém užitečném koníčku, kterým pomáhá nemocným v Africe, Indii a dalších rozvojových zemích, osmdesátiletá Jitka Baxová z Uherského Brodu. Patří totiž mezi dobrovolnice, které pletou obvazy pro malomocné. Pracovníci Charity jim zajistí materiál a oni jim pak odevzdají  hotové upletené obvazy, které pak Charita  posílá nemocným do zahraničí.

„Je to pro mě velice příjemná relaxace a navíc tím pomáhám potřebným. A to mě velmi těší a povzbuzuje,“ tak mluví o svém užitečném koníčku, kterým pomáhá nemocným v Africe, Indii a dalších rozvojových zemích, osmdesátiletá Jitka Baxová z Uherského Brodu. Patří totiž mezi dobrovolnice, které pletou obvazy pro malomocné. Pracovníci Charity jim zajistí materiál a oni jim pak odevzdají  hotové upletené obvazy, které pak Charita  posílá nemocným do zahraničí.

Uplést obvaz ze speciální tenké, vzdušné příze, vhodné pro obvázání ran u nemocných leprou, přitom není nijak snadné. Práce vyžaduje zručnost a je časově náročná. Pro paní Baxovou je však už rutinou…

Plést ji naučila už v raném v dětství její maminka. „O možnosti pomáhat malomocným jsem se dozvěděla zhruba před patnácti lety na jedné z přednášek pořádané Oblastní charitou Uherský Brod. A od té doby pletu. Stále mě to baví, pracuji tímto způsobem ve volných chvílích, třeba u televize. Zhotovení jednoho obvazu mi trvá zhruba pět až deset hodin čistého času,“ vysvětluje energická paní, která vypočítala, že z jedné cívky příze zhotoví až jedenáct obvazů. Zároveň ale přiznává, že nemá v rodině nikoho, koho by pletení obvazů naučila a kdo by její poslání do budoucnu převzal. „Vnučky bydlí jinde než já, a myslím, že o pletení a podobné práce nemají ani moc zájem. Dnešní mladí lidé žijí jinými věcmi, není to už prostě moderní. V dřívějších dobách uměl plést prakticky každý, dnes je ale takových lidí poměrně málo,“ konstatuje paní Baxová. Nezájem mladé generace pomáhat malomocným ji ale nijak nebere sílu ani odhodlání. „Plést budu, dokud mi to zdraví dovolí. Je to pro mě radost, navíc s užitečným výsledkem. A to mi stále dodává velice dobrý pocit, radost a sílu,“ dodává na závěr paní Jirka Baxová.

Oleg Kapinus,

Pracovník pro PR a fundraising