Poutníci ze Slavkova a jejich sen

Poutníci ze Slavkova a jejich sen

V našem Charitním domě jsme si už v letních měsících častěji povídali, jak pěkné a vzrušující by bylo putování na Velehrad, zvláště v tomto roce, kdy se tam otevřela Brána milosrdenství.

Společně jsme také vzpomínali na Velehradské poutě z mládí a trochu začali snít i plánovat, co by k takové cestě bylo třeba dnes. V našem již pokročilém věku a zdravotních omezeních je vše mnohem složitější a bez řádné pomoci druhých je těžké či nemožné se obejít. Naštěstí nešlo o přání některých nás starších, ale i těch, kteří pečují o naše blaho. Snad to byla právě touha po hlubším setkání s Bohem a s jeho neomezenou a něžnou láskou, která dokáže zapálit každé srdce a vzbudit v něm touhu po odpuštění a vymazání křivd. A ta se v nás zase nově probudila, ale co dál? Přijde i vhodná příležitost? Přišla a nedala na sebe čekat do nekonečna. Přišla až k nám a to jako pozvání na Pouť nemocných i s celým programem pro účastníky.

 Jsme vděční, že vedení Charity tuto akci štědře podpořilo a vyšlo nám maximálně vstříc. Postaralo se nám o doprovod, dopravu, průchod branou v bazilice, účast na mši svaté i o dobrý oběd s krátkou prohlídkou poutního areálu. I přes naše obavy z chladného a deštivého počasí jsme se spět vraceli naplněny zážitky a radostí z mnohých obdarování. Patří k nim i překvapení, které jsme vůbec nečekali. Byli jsme totiž vybráni do obětního průvodu. Jako zástupci všech poutníků a nemocných jsme chrámovou lodí přinášeli dary chleba a vína k obětnímu stolu, kde je z našich rukou s díkem a požehnáním na čelo, přijal otec arcibiskup Jan. Tento milý úkon v rámci slavnostní mše svaté byl pro nás velkým povzbuzením. Povzbuzením v tom, že každý z nás se může stát darem pro Boha i pro druhé k vlastnímu štěstí a k štěstí všech.

 

Klientky CHD Slavkov a sestra Markéta