Kolednice Marie Suchánková: při koledování mě dojali lidé bez domova

Kolednice Marie Suchánková: při koledování mě dojali lidé bez domova

Do ulic Uherského Brodu se v pátek 6. a v sobotu 7. ledna vydalo celkem 90 koledníků se svými vedoucími skupinek. Jednou z vedoucích byla i paní Marie Suchánková, která už několik let doprovází na koledu své vnuky.

Paní Suchánková v rozhovoru ochotně a s energií sobě vlastní vyprávěla o tom, jaké pohnutky ji vedou v putování městem i v jejím důchodovém věku.

Paní Suchánková, co Vás vedlo k rozhodnutí zapojit se do Tříkrálového koledování
Mám hodně vnuků, z nichž někteří z nich na Tříkrálovou sbírku chodí. Tak jsem jim jednoho dne řekla: „Když budete chtít, budu chodit s vámi.“ Děti souhlasily a tak jsem s nimi v uplynulých letech dvakrát vyrazila koledovat. A moc se mi to líbilo.

Když vzpomínáte na předešlé Tříkrálové sbírky, kterých jste se účastnila, utkvěl vám v mysli nějaký smutný či veselý zážitek?
A víte, že ano? Humorné bylo, když můj vnouček u jednoho domu odmítal zazvonit na rodinu, která tam bydlela. Říkal mi: Babi, tam bydlí kamarád, se kterým hraju fotbal, já tam nejdu. A nechtěl jít ani za nic, přestože jsem mu vysvětlovala, že chodíme poctivě dům od domu, a žádný tak nemůžeme vynechat. Nakonec jsem u domu zazvonila já, ale vnouček se schoval za námi ostatními tak šikovně, že ho vůbec nebylo vidět. Přišlo mi to hrozně komické, jak se tam vzadu krčil Otevřela nám ale maminka jeho kamaráda, a tak se oba kluci ani neviděli. Všechno tedy dobře dopadlo.

Vybavuje se mi také jeden zážitek, který mě hodně dojal a dojímá mě vlastně vždycky, když si na něj vzpomenu. Při koledování jsme navštívili lidi bez domova v zařízení Sv. Vincence. Byli moc přátelští a vděční, zpívali s koledníky a dávali jim cukrovinky. Ti lidé by se v té chvíli rozdali... Bylo mi jich v té chvíli moc líto, a dojalo mě to.

Pak jsme šli také do jedné firmy, která se zařízením pro lidi bez domova sousedí, a tam nás moc krásně uvítali. Děti opět dostaly cukrovinky, všem nám nabídli čaj a další pohoštění. To bylo moc hezké a příjemné.

 

Setkala jste se i s odmítnutím nebo dokonce se záští?
Vůbec ne. Lidé nám v drtivé většině otvírají s ochotou a upřímnou radostí. Stalo se jen velmi ojediněle, že nám neotevřeli, ale to spíše proto, že v té chvíli nikdo nebyl doma. Z Tříkrálových pochůzek mám jen ty nejkrásnější zážitky, a atmosféra této akce ve mně i v mých vnoučcích žije vždy mnoho dní po této akci. Jsem za tuto zkušenost velmi vděčná a doporučila bych ji každému.

Za rozhovor poděkoval Oleg Kapinus